Fotograf Vojta Hurych

2016

Snad to nebude znít nevděčně, ale nechci být jen a pouze svatební fotograf. Ano, fotit svatby to byl kdysi sen, který je už tři roky mou obživou a radostí v jednom. Nicméně na svatbách mě ze všeho nejvíc baví reportáž. Nasát příběh a odvyprávět ho souborem snad povedených snímků. 

Proč jsem ale za těch pět let, co mám živnost, nenafotil krom cesty do Nepálu vůbec nic vlastního?! Tak moc jsem chtěl, aby mě focení živilo, až jsem skoro pozapomněl, že si mohu vybrat, co a jak z tohodle krásnýho světa můžu zachytit.

Upřímně, dost mě to vnitřně rozštíplo. Najednou mi došlo, že to svatební portfolio je sice kus dobře odvedený práce, jenže já vnitřně toužím po tom vyprávět i jiné příběhy. A zadarmo. Při hovorech s Petrem Wagenknechtem a Radkem Kalhousem, za který jsem neskutečně vděčnej, jsem si přiznal, že od fotky chci něco víc. Chci aby mě provázela životem. Nikoliv jako milenka ale jako učitelka.

A tak jsem nafotil první věc, co mě napadla. Miluju svou rodnou Litomyšl. Za své nejlepší fotky považuju ty, co jsem vyfotil v zákulisí společenských akcí.

Takhle vznikl pokus o zachycení toho, co divák Smetanky - nevídaně kvalitního hudebního festivalu vážné hudby u nás - nejspíš nikdy neuvidí. Jsou to přípravy a zákulisí před a během představení. Sice mi nevycházelo být tam tak často, jak bych byl původně rád, ale i tak mě to neskutečně bavilo!