Potkal jsem její vrahy
Konec jejího příběhu zná většina z nás. Popravili jí. Neprávem.
Bojovala za svobodu vlastní země a přišla o tu vlastní. Nejprve se v odboji postavila německým okupantům, za což jí hrozil trest smrti. Dostala “jen” 8 let. Co nestihli nacisti, dokonali komunisti, vlastní spoluobčané.
Zaplatila smrtí, která bezprostředně nikomu nepomohla.
Není to černobílý příběh. Je to příběh matky, dcery, sestry, manželky, političky a hrdinky, která však měla i své slabé stránky.
Potkal jsem vrahy Milady Horákové.
Soubor fotografií vznikl při natáčení filmu Milada, který bude odvysílán na podzim 2017.
Lucka (22. 12. 2016 19:45)
Musím říct že vím že jsi skvělý svatební fotograf, ale tyhle fotky jsou tak hrozně smutné a pravdivé až z toho mrazí. BRAVO!!!
Kamil (23. 12. 2016 12:48)
Super práce ! Úžasný fotky !
Vojta Hurych (23. 12. 2016 16:34)
děkuju :) jo, bylo to moc zajímavý. pracovat na druhém pólu emocí není vůbec snadný...
Martin (21. 03. 2017 15:02)
Skvělý fotky Vojto!
Vojta Hurych (21. 03. 2017 15:35)
Děkuju, Martine! :)
peter obuch (23. 03. 2017 07:40)
bravúrne kompozície, výborné svetlo. a ten koncept minima tvárí je mrazivý. polpostavy ako bezosobnostný vykonávatelia moci, žiadne tváre – nositelia emócie a ak nejaké, tak len neutrálne ako by sa nič nedialo... a predsa to tak posadí do stoličky. tlieskam oboma rukami.
Vojta Hurych (23. 03. 2017 10:14)
děkuju Petere, jsem moc rád, že tam přesně tohle nacházíš!
Jiří Navrátil (04. 11. 2017 19:18)
Pěkný. A kde bych mohl vidět víc fotek z natáčení Milady ?
Háta (12. 11. 2017 13:36)
Vojto! Jsou skvělý! Neokoukatelný! O příbehu mluvit nemůžu, mě to strašně bolí, štve že je lidstvo tak primitivní.